Make War, Not Love!!!

Vikingská mytologie

18. července 2006 v 17:04 | Angel of Retribution |  Vikingové
Řeckou mytologii zná skoro každý, ale co tu severskou, neboli Vikingskou?

Základem pro studium vikingské mytologie jsou ságy, které pocházejí z období, kdy již vikingské období dávno odeznělo. Nejdůležitějším pramenem je sága Edda z roku 1220, jejímž autorem je Snorri Sturlusson. Edda je členěna na 3 části, z nichž pro historiky nejdůležitější je Gylfaginning, kde se vypráví příběh o švédském králi Gylfi, který se v přestrojení za žebráka vypraví na Asgard (sídlo bohů Aesir), kde jej uvítá nejvyšší bůh Odin, jenž mu zodpovídá všechny otázky o historii světa od počátku až do svého konce.
Vikingové byli pohané a jejich polyteistické náboženství hrálo v jejich životech významnou roli, která výrazně ovlivňovala jejich hodnotovou orientaci. I zde má svůj vliv domovské drsné severské prostředí. Proto si Vikingové představovali i své bohy jako drsné a násilné bytosti. Z pohledu lidí se bohové vzájemně velmi odlišovali a často mezi sebou vedli spory. Narozdíl od jiných národů Vikingové věřili, že bohové jsou smrtelní, a že jsou neustále ohrožováni, a to především obry, kteří existovali dříve, než samotní bohové.
Vikingové měli i jasnou představu o vzniku světa. Podle ságy Edda byl svět stvořen z těla obra Ymira. Ymirova lebka, představující nebe, je držena 4 trpaslíky ve všech světových stranách. Uvnitř je slunce a měsíc. Centrem světa je strom Askur Yggdrasils, jeho koruna dosahuje až nad nebesa. Strom má 3 kořeny, z nichž každý leží v jedné studni. První studna leží v zemi obrů Joetunheimar, druhá daleko na severu v zemi věčného chladu Niflheimar a třetí studna se nachází na Asgardu.
Většina Vikingů znala hlavního boha Odina, zvaného Alfoethur (Otec všech), ze kterého vzešli ostatní bohové, kterým však nevládl. Nelze přesně stanovit hierarchii božstva, pouze se ví o jejich dělení na 2, z počátku znepřátelené, skupiny Aesir a Vanir.
Odin byl zpočátku bohem, který řídil války. S kouzelným kopím v jedné ruce a se třpytivým mečem v druhé se vrhal se zjevnou radostí do nejstrašnějších bitek a určoval vítěze. Ve všech bitvách ho provázeli dva strašliví vlci a divoké jezdkyně. Tyto mladé a krásné ženy, nazývané valkýry, se zjevovaly těm válečníkům, kteří v boji přijdou o život. Jinak byly neviditelné. Spatřit valkýry znamenalo špatné znamení. Vikingové věřili v posmrtné vstoupení do nebeské síně bojovníků zvané Valhalla, kde Odin sídlil a kam je zavedou právě valkýry. Cílem každého bojovníka byl stát se členem Odinovy družiny einherjahrem a toho bylo možné dosáhnout pouze smrtí na bojišti. Valhalla byla zobrazována jako nádherný palác s 640 branami, kde bojovníci celé dny hodují a baví se vzájemnými souboji.
Odin měl ve zvyku pít božský nápoj medovinu a část svého jídla dával dvěma vlkům. Zatímco válečníci a bohové hodovali a vyprávěli o svých úspěších, Odin přemýšlel. Měl odvahu obětovat jedno své oko a podívat se do fontány moudrosti, hlídané obrem Mimirem.
Každý den nad zemí pomalu přelétávali dva černí havrani jménem Myšlenka a Paměť. Za soumraku tito dva posvátní ptáci sedávali na ramenou svého pána a podrobně mu vyprávěli o tom, co viděli. Když Vikingové spatřili nějakého havrana, věděli, že je to Odinův posel.
Protože byl Odin velice krutý, lstivý a náladový, nemohl být prototypem ideálního "otce" všech Vikingů. Proto například námořníci a vesničane daleko raději vzývali jeho největšího protivníka a pravý opak, boha Thora, který byl bohem blesku, bouře a deště ale i dobrého počasí. Jeho zbraň - kladivo byla symbolem boje proti křesťanství.
Pevnost Bohů Asgard vznikla kvůli neustálým útokům obrů a nestvůr. Bohové samotní ale nebyli schopní vykonat tak těžkou práci, proto povolali obra, známého svými architektonickými schopnostmi. Obr souhlasil s tím, že Asgard postaví, ale na oplátku vyžadoval velkou odměnu. Dokončí-li stavbu pevnosti, dostane slunce, měsíc a krásnou bohyni Freyu, bohyni lásky a plodnosti.
Bohové na to přistoupili, ale přidali si ještě další, téměř nesplnitelné podmínky. Obr musí pevnost postavit do roka, bez pomoci lidí a ostatních obrů. Přesto ke všeobecnému překvapení obr bez váhání přijal a druhý den začal důmyslně opracovávat těžké kusy kamene. Práce pokračovaly velice rychle, protože obrovi pomáhal kouzelný kůň Svaldifari, který převážel každou noc snadno a lehce veškerý materiál, který obr potřeboval.
Tři dny před vypršením lhůty scházelo vybudovat jen vstupní bránu paláce. To bohy velice vylekalo. Odina popadla zlost, že by mohl ztratit slunce, měsíc i krásnou Freyu, když prohnaný Loki navrhl lest. Za následující noci se Loki proměnil v mladou klisnu.. Svaldifari před tím nikdy tak krásnou klisnu neviděl, přetrhl oprátku a opustil náklad kamení a vydal se za klisnou. Vrátil se za tři dny, kdy už bylo pozdě.
Obr pochopil, že byl napálen a žádal svoji odměnu, krásnou bohyni Frey především. Odin odmítl a obr zaútočil. Toho využil Thor jako záminku a udeřil obra svým kouzelným kladivem a ten zemřel.
Za nějaký čas klisna, kterou Svaldifari pronásledoval, přivedla na svět nádherné hříbě. Jmenovalo se Sleipnir a mělo 8 nohou. Odin ho pak přijal za vlastního.
Nejdůležitějším živlem bylo od pradávna moře - největší pohřebiště Norů a nejstarší dopravní tepna vedoucí k okolnímu světu. Více než 10 000 let se Skandinávci živili jeho dary obávali se jeho hněvu. Proto se snažili získat si přízeň mnoha mořských bohů.
Proto dalším uznávaným bohem byl Njordur, původně pocházející z Vanir. Byl bohem úrodnosti, námořníků a rybářů. Představoval starého mudrce, který dohlížel na pobřeží a zajišťoval každodenní potravu pro rybáře. Njordur žil v tajemném podmořském paláci se svou ženou Ran Uchvatitelkou a devíti dcerami - skandinávskými sirénami, z nichž každá, podle Vikingů, vyvolávala určitou mořskou vlnu. Silné bouře přisuzovali hlubinnému hadovi z Migardu, který byl tak dlouhý, že svým tělem obepjal celou zemi a žil skrytý na dně moří, které obklopovaly zemi.
Tato božstva ztělesňovala bohatství i nebezpečí moře a v případě devíti dcer Ran Uchvatitelky také kouzla, kterými lákala (a dodnes prý láká) muže. Dodnes se zdá nepochopitelné, že se někdo odvážil na bouřící moře v křehkých, otevřených plavidlech, na nejstarších z nich nebyla dokonce ani hřeb kovu. I dnes jsou severské moře velice zákeřné. Od roku 1990 do 1994 zahynulo na moři 144 rybářů, mnozí z nich ve vichřici, polární noci, husté chumelenici nebo v desetimetrových vlnách.
Největší vážnosti se těšil bůh bůh zdraví, bohatství, pohlavního styku a přírody Freyr, syn Njordura, o čemž svědčí i jeho přítomnost mezi dvěma nejvyššími bohy Odinem a Thorem v hlavním pohanském chrámu v Uppsale. Byl velice populární především ve Švédsku a švédští králové jej uváděli jako jednoho ze svých předků. Freyrova sestra Freyja je nejdůležitější bohyní v severské mytologii. Byla bohyní lásky a úrodnosti.
Temnou skvrnou mezi božstvem byl Loki Laufeyjarson - bůh zlých klevet a kořenů všeho zla. I když působil jako rádce, často ostatním bohům způsoboval potíže. Typickým příkladem Lokiho zlomyslnosti bylo, když navedl Hoedura Slepého, aby zabil svého bratra Baldura šípem ze jmelí. Baladur byl Odinovým synem, kterému se zdálo, že je jeho život ohrožen, proto hned ráno to řekl ostatním bohům a své matce Frigg. Ta chtěla předejít neštěstí a zapřísahala proto všechny přírodní síly (zvířata i rostliny), aby nikdy neukládaly o Baldurův život. Baldur se tak stal nezranitelný a Bohové se často bavili tím, že na něj házeli nejrůznější střely a smáli se, když všechny po jeho těle sklouzly bez škrábnutí. Loki mu tuto výhodu záviděl a rozhodl se najít jeho slabé místo. Převlékl se za stařenu a tajně navštívil Friggu. Předstíral, že je udiven Baldurovou nezranitelností, a Bohyně mu vlídně vysvětlila, že všechny bytosti slíbily, že Baldura nikdy nezraní. Loki se zeptal, zda-li skutečně všechny. Frigg odpověděla, že možná zapomněla na malý trs jmelí na jednou stromě na západ od Valhaly. Loki ihned vymyslel plán, ale byl příliš zbabělý, aby se sám postavil proti Baldurovi. Proto nalákal mírumilovného Boha Hoedura slepého a řekl mu, ať také vyzkouší vystřelit na Baldura. Loki mu dal do rukou zbraň ze jmelí a namířil slepcovu ruku na jeho bratra a vystřelil. Baldur zemřel.
Za tento čin byl spoután bohyní zesnulích Hel v řetězech hluboko pod zemí. Nad jeho hlavou byl had, který neustále plival jed na jeho tvář. Jeho žena Sigyn seděla a jeho hlavu chránila kalichem, kam jed odkapával, nicméně občas musela kalich vylít a jed dopadal přímo na Lokiho tvář. Tehdy dostal Loki takové křeče, že se celá země zachvěla, což Vikingové vnímali jako zemětřesení.
Vikingové věřili, že svět jednoho dne dospěje do svého konce. Domnívali se, že dva obrovští vlci Hati Hrodvitnisson a Skoll každodenně pronásledují slunce a měsíc. Jestli jednoho dne tyto dvě hvězdy dostihnou a spolknou, bude to znamenat konec světa. Podle Vikingů konec začíná, následují-li po sobě 3 tuhé zimy, mezi nimiž by nebylo léto. V této dlouhé drsné zimě, nazvané Fimbulvetur, je celý svět zachvácen boji, kdy se i příslušníci stejné rodiny zabíjejí navzájem. Po té vlci dostihnou slunce a měsíc a hvězdy zmizí z oblohy. Z moře vyleze hlubinný had, který začne plivat oheň, pak následuje sled několika přírodních katastrof (zemětřesení, bouře, požáry,...), po kterých se mohutná armáda nestvůr, vedená obry a zrádcem Lokim vydá na Asgard a nastává poslední bitva Ragnaroek, během níž sehraje každý bůh svoji roli. Na konci jsou všichni mrtvi a obr Surtur spálí celý svět, který se propadne do moře.
Vikingové svým bohům přinášeli pravidelné oběti na slavnostech zvaných blót. V žádném případě bychom v jejich společnosti nenašli žádnou náboženskou autoritu, v křesťanství ztělesněnou představiteli církve. Jednalo se o rodinné náboženství. V rodinách byly pouze sošky, k nimž se lidé obraceli se skromnými motlitbami. Každý se modlil po svém bez přesného návodu. Vikingové rovněž zřídka kdy stavěli pro potřeby náboženství nějaké stavby. Výjimkou je poměrně podrobný popis již zmíněného chrámu v Uppsale. Nejčastěji sloužily jako orientační bod nebo místo společných shromáždění velké stromy, hlavně jasany (viz strom Yggdrasil), kde se odehrávali slavnosti, shromáždění a pravděpodobně obětování. Jako oběť sloužila nejen zvířata, ale i lidé. Například na usmíření bohů se obětovaly bytosti mužského rodu - psi, koně i muži. Jejich těla pak byla rozvěšena v posvátných hájích. Často jich tam viselo několik desítek - lidé, koně i psi svorně vedle sebe.
Všespalující oheň dává celému světu energii. Tak to alespoň chápali Vikingové. A proto vše musí opět v ohni končit. Mrtví byli pohřbíváni především žehem, velmi často i s majetkem a řadou předmětů osobní potřeby, především zbraněmi. Duše se pak spolu s kouřem dostaly do Asgardu nebo do Valhaly, kde zažívají nekonečné blaho. Někdy byly tělesné ostatky uloženy do lodi nebo do vozu a spáleny. Mohyly se zpopelněnými těly se rozkládaly poblíž vikinských statků. Na pohřebištích je jich zpravidla nahuštěno velké množství.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 anonym anonym | 16. prosince 2007 v 10:12 | Reagovat

nic moc

2 ujety ujety | 16. dubna 2008 v 10:31 | Reagovat

tady sou obrazky vikinguuuuu jo ses posral neeee

3 Leonixx Leonixx | 14. května 2010 v 15:57 | Reagovat

nemelte vy lamy ani ste to mozna necitaly ....pri obrazky co neumis cist...kdiby si se do toho vlozil a mal alespon spetku predstavivosti tak mozna bis viedel ocem to je

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama