Make War, Not Love!!!

Život Ježíše

28. září 2006 v 20:57 | Gerhard Haderer |  Zbylé a moje texty
Bible nám vypráví mnoho o Ježíšově životě - ale kolik z toho je pravda (a zda Ježíš vůbec žil), nikdo neví. Nebo to spíše dosud nikdo nemohl tak přesně vědět. Protože teprve nyní máme k dispozici Ježíšův životopis od Gerharda Haderera! Dlouholeté historické vzdělávání, důkladné studium původních textů, hříšně drahé studijní cesty a nespočetné analýzy kadidla autorovi umožnily dokumentárně doložit skutečný život Ježíše a jeho učedníků. Nyní konečně víme všechno o jankovitých velbloudech tří svatých králů, o zázračném rozdělení ryb a legendárním přechodu po moři u Genezaretu. A samozřejmě o kadidle.
Po napsání této knihy - jak jsou již nyní skálopevně přesvědčení mnozí učenci - je nutné pohlížet na příběh Spasitele úplně nově.

V roce nula, v jedné z temných prosincových nocí, táhli zemí tři pestře odění mudrcové na vlbloudech.
"Proč tu vlastně noc co noc bloumáme krajinou?" zeptal se jeden.
"Hledáme Mesiáše," odpovědli druzí.
"Aha, no jistě. Proto taky s sebou máme kadidlo a myrhu, abychom je dítěti dali jako dárek."
A tak se trmáceli dál.
Velbloudi náhle uslyšeli jasný, avšak pronikavý tón, tak hlasitý, že se jeden z nich splašil a jezdec se na něm už neudržel.
"Ale ne, to je hrůža!" zvolal a sáhl si na tvář. "Vyražil jšem si švoje čtyži drahé žlaté žuby!"
Všicni tedy zamířili k nejbližším dveřím, aby tam požádali o první pomoc, třeba o šalvěj, olejíček z hvozdíku nebo i skleničku kořalky na zmírnění boleti.
Když vešli do chudé chýše, uviděli tam nejen vola a osla, jak klidně stojí a trpělivě čekají na krmení, ale i ženu a muže a čerstvě narozené dítě. Bylo ještě celé vlhké a svraštělé a srdceryvně plakalo.
"Nemohlo by to vaše dítě na chvíli žmlknout, já totiž potžebuji pomoč!" zakřičel mudrc a otec se ho vlídně zeptal: "Co jste to říkal, cizinče? Bohužel jsem neslyšel ani slovo, protože moje děťátko hrozně křičí!"
A tak ti tři mudrcové pochopili, že z rozhovoru nebude nic, nechali na místě zlaté zuby, kadidlo a myrhu a rychle se vzdálili.
Zlata a myrhy si děťátko v jesličkách vůbec nevšímalo, zato vůně kadidla se mu moc líbila. A hle: čím víc ji vdechovalo, tím jasněji začínalo zářit. Brzy přestalo křičet a hlásek se mu zmírnil. Dokonce si začal broukat a žvatlat, a čím víc broukalo a žvatlalo, tím jasněji mu zářila hlavička.
"Výborně!" poznamenala po chvilce matka. "Máme teď už i myrhu, můžeme si jí chutně okořenit koláč a polévku."
Lidé vybíhali z domů, z pastvin sem proudili pastýři a všichni se smáli a radovali a volali: "Zázrak, je to zázrak!" Byl totiž, jak řečeno, konec prosince a uprostřed noci světlo jako za bílého dne.
Dítě však už začalo být unavené, žvatlalo tišeji a tišeji, záře a světlo kolem něj slábly a slábly, a když se opět setmělo, zhluboka se nadechlo kadidla a spokojeně usnulo.
Ježíšův oetc byl povoláním tesař. Hned druhý den ráno prodal čtyři zlaté zuby a z výtěžku si zařídil velmi pěknou dílnu. Vyráběl v ní stoly, židle a lavice, každý den až hlunoko do noci. A protože jeho synek byl učenlivý chlapec, pomáhal otci, jak jen mohl. Ve dne směl ohlazovat hrany o nohy stolů a když se setmělo, sedl si do kouta dílny.
"Pojď sem, Ježíši," říkával mu otec, "vdechni trochu kadidla a vyprávěj mi něco, pokud možno hodně podrobně."
A tak Ježíšek udělal, co mu otec nakázal, povídal a povídal a přitom zářil tak jasně, že celá dílna byla až do posledního koutku zaplavena světlem a tatínek mohl až do svítání v pohodě pracovat.
Pro malého Spasitele to byl opravdu bezstarostný čas. Nadšeni jím byli nejen otec a matka, ale i kluk ze sousedství. Protože když už si žádné děti v uličce po setmění nesměly hrát, s Ježíšem se ještě dalo skákat v chrámu panáka. Nebylo tedy divu, že se okruh jeho přátel rychle zvětšoval.
A Ježíš před ně jednoho dne předstoupil a prohlásil:
"Je nás teď hrstka a vy si myslíte, že je to dobře. Já vám však pravím: Pět přátel je příliš málo, mělo by nás být aspoň deset nebo jedenáct. Jedenáct a jeden náhradník, takže celkem dvanáct."
A když tak hovořil, zářil mimořádně silně a jeho učedníci mu rozuměli.
"Ó ano," zvolali radostně, " a od každého nováčka bychom mohli požadovat stříbrňák jako zápisné!"
I to zprchli se a vyzvali dalších sedm, aby je následovali.
V tom čase panoval na dvoře jednoho velmi bohatého muže nekonečně velký smutek. "Naše dcera je tak nemocná!" stěžoval si. "Několikrát si rozbila čelo o zárubeň dveří a skoro denně si zlomí malíček na noze o nohu stolu. Tomu ubohému dítěti už není pomoci."
Když tak jednou naříkal, šel kolem Ježíš se svými učedníky.
"Utiš se, dobrý muži," promluvil k němu Ježíš a zhluboka se nadechl kadidla. Pak vstoupil do domu, přikročil k dívce a pravil: "Vstaň, vezmi své lože a choď!" Dítě to zjevně překvapilo, ale také na ně udělala dojem jasná záře v pokoji. Vzalo své lože, několikrát obešlo stůl, nakonec radostně poskočilo, aniž by kdekoli narazilo, a zatočilo se v elegantní piruetě.
Boháč byl přešťastný. "Uzdravili jste naši dceru!" zvolal radostně. "Jako dík vám dám tucet stříbrných." Učedníci však prstem ukazovali na Ježíše. Dostali tedy dva tucty. A to byl teprve začátek.
Když se totiž zvěst o Spasitelově zázračném činu roznesla po celé zemi, začalo k němu proudit stále více a více lidí, aby se nechali ozářit a naslouchali jeho řeči. Záhy se zázrak řadil za zázrakem. Když například učedníci seděli na pláži a vál příznivý vítr, Ježíš si s nimi zažertoval. Zhluboka se nadýchl kadidla, vzal kousek plochého dřeva a s jeho pomocí přešel přes vodu.
Jednou je cesta zavedla na dvůr starého krejčího, jenž celý smutný jen posedával v nádherných komatch, protože už hodně špatně viděl.
"Náš mistr oslepne!" volali jeho tovaryši a švadlenky a hořce plakali.
Ježíš však zašel za mistrem do jeho komory, sňal mu tmavé brýle a vyvedl ho ven. Tu krajčí vykřikl: "Já už zase vidím!" A jeho podřízení jáseli: "Stal se zázrak!" vděčně slibovali, že pro učedníky ušijí nádhernou čepici s pravými perlami, stříbrem, zlatem a drahokamy.
"Ale ne jenom jednu!" prohlásili učedníci.
Ježíš však šel dál a následovalo ho víc a víc lidí.
Brzy už nemohl žádný sál ty davy pojmout, a tak začal Ježíš dávat přednost vystoupením venku. Jednoho večera uslyšel Spasitel ve své družině podivné šeptání. Lid byl po dlouhém pochodu velmi hladový a devět set žen a mužů se začalo hádat o jednu rybu.
"Byli jsme poněkud skoupí, ó Pane, a koupili jsme málo ryb Co teď máme dělet?" ptali se učedníci a sledovali neklid, který se rychle šířil. Ježíš krátce, leč silně vdechl kadidlo, předstoupil před dav a pravil: " Mír buď s vámi!"
"Kašleme na tvůj mír, ať jsou s námi ryby, potože máme hlad, ó pane!" volalo těch devět set.
I vyšel Ježíš na pláž a posadil se na skalisko, aby přemýšlel.
Daleko na širém moři se v mlze pohupoval rybářský člun s těžkým nákladem.
"Jestli to takhle půjde dál, nikdy se nedostaneme na břeh," reptali rybáři. "Těch ryb jsme naložili moc! Tresky jesetery, štiky, pstruhy, lososy,... Jak máme s takovou várkou těžkou jako olovo vůbec doplout k zemi?"
"Maják! Maják na obzoru!" zavolal náhle jeden z nich.
kapitán však pochyboval. "To není možné! Tady, v té Bohem opuštěné oblasti plné mělčin, že by byl maják..."
"Ale ano,ano! Maják na levoboku!"
A muži, celí nadšení blzkostí přístavu, nechali kapitána kapitánem, zapěli několik námořnických písní a řítili se ke břehu.
"Zázrak, zázrak, to je neuvěřitelné, už zase zázrak!" znělo devítinásobně z plna hrdla a všichni začali ryby grilovat a jedli a jedli, až už nikdo nemohl, a potom říhali a nepřestávali vychvalovat svého Pána a Mistra.
Učedníci byli tentokrát milosrdní: vybírali za rybu nikoli čtyři, nýbrž tři stříbrné. Taková představení se lidem velmi líbila. Ještě více se však zamlouvala některým učedníkům Páně, protože na nich bohatli a žili stále blahobytněji.
Když pak Ježíš začal proměňovat vodu ve víno, okamžitě založili vinné sklepy a dali si za tímto účelem od nejlepších architektů a stavitelů v zemi postevit nádherné budovy.
V jedné z těch staveb se nacházela překrásná slavnostní síň a učedníci pověřili nejlepšího kuchaře země, aby jim připravil večeři. Dovezly se sem nejlepší a nejdražší lahůdky, dokonce - a to krátce po zimě - i čerstvé maliny a brusinky ze vzdálené země v horách. Ježíš se však na velkém hodování nepodílele. Učedníci ho usadili do středu tabule před velkou nádobu, z níž neustále vystupoval kouř kadidla. Spasitel šťastně seděl v mlze, silně zářil, pronesl významnou řeč a přitom neustále proměňoval vodu v pohárech učedníků ve víno.
Když začalo svítat, přišel hostinský s účtem. Ani to však nepřimělo učedníky k zamyšlení, ó ne, spíš je to pobavilo.
"Poslyš, dobrý muži," řekli mu, "teď ti navrhnem obchod, o kterém budeš vyprávět ještě dětem svých dětí."
A vyzvali hostinského, ať dá přinést všechny své nádoby po okraj naplněné vodou, pak vrávoravě přistoupili k Ježíšovi a tajuplně mu něco šeptali do ucha.
"Budiž," pravil Pán.
Když hostinský okusil první doušek, nemohl uvěřit svému štěstí. Znovu a znovu si nabíral ze sudů na ochutnání a byl plný uznání a chvály.
"Neuvěřitelné." prohlásil nakonec, "to je nejušlechtilejší víno, velmi čisté a vyzrálé, velkolepé. Pánové dovolí, abych jim jaksi jako poděkování přidal ještě měšec stříbrňáků."
A když si všiml znamení Páně, hodil na stůl měšce dva.
"Vy jste čím dál bohatší a blahobytnější," pravil Ježíš svým věrným. "A myslíte si, že je to tak v pořádku. Já vám však říkám, že mě vaše kšeftování velice unavuje,"
A když to řekl, odložil své prosté roucho do stínu olivového stromu, aby si odpočinul. Učedníci se však tvářili, jako by nerozuměli ani slovu.
Ježíš spal až do večera druhého dne a učedníci u něj bděli.
"Jen se podívejte, jak Spasitel klidně leží. V téhle poloze vypadá mimořádně dobře. Myslím, že mám nápad," ozval se jeden a dal povolat ty nejlepší sochaře, voskáře a řezbáře, aby spícího Mistra v té nádherné pozici zpodobnili.
"Pohleď, ó Pane," lákali ho učedníci, když se probudil, "dali jsme tě zmenšit a zvěčnit v různých materiálech. Vytesat ze dřeva, ulít z bronzu, stříbra i zlata, dokonce i vymodelovat z vosku, aby tě věříci na celém světě mohli používat jako těžítko nebo tebou v podobě svíčky mohli osvětlovat svou komo..."
"Mnou ne!" pravil Ježíš a zvedl se ze svého místa. Několikrát zhluboka vdechl kadidlo, nadnesl se a vzlétl do nebe.
Tam nyní sedí na obláčku, obklopen čerokrásnými anděly, kteří kolem něj plesají a zpívají své chóry.
"Nevím , Pane, jestli jste informován," řekl nedávno jeden z nich Spasiteli, "ale tenhle oblak je čisté kadidlo. Proto to tady tak jediněčně voní."
"Já vím a tak je to taky dobře," pravil Ježíš a mírně se usmál.
.
.
.
.
Ostatně: kadidlo obsahuje - stejně jako hašiš - účinnou látku tetrahydrocannabiol (THC)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 555 555 | 17. října 2006 v 15:05 | Reagovat

O JEŽÍŠOVĚ ŽIVOTĚ SE VÍ VŠECHNO,PŘEČTĚ TE SI KNIHU KAUZA KRISTUS OD LEE STROBELA A PAK NĚCO KECEJTE.

2 světlo světlo | 7. listopadu 2006 v 16:41 | Reagovat

Myluji Krista

UBOHE to co jste tu vyprodukovly

3 Naamah Naamah | 7. listopadu 2006 v 18:09 | Reagovat

Ne, užasné.

4 Antichrist Antichrist | E-mail | 10. listopadu 2006 v 15:11 | Reagovat

Ave všem!

5 Antichrist Antichrist | E-mail | 10. listopadu 2006 v 15:11 | Reagovat

Ave všem...!!!

6 Antichrist Antichrist | E-mail | 10. listopadu 2006 v 15:12 | Reagovat

Satan is a love.Jesus is a cunt

7 Antichrist Antichrist | E-mail | 10. listopadu 2006 v 15:13 | Reagovat

In nominer dei nostri Satanas Luciferi excelsi!!!!

8 Ištar Ištar | E-mail | Web | 19. prosince 2006 v 17:26 | Reagovat

No děs!

9 Ištar Ištar | E-mail | Web | 19. prosince 2006 v 17:28 | Reagovat

Kdyby si chtěl někdo pokecat tak tady má moje icq:311 779 190. Zatím Ave.

10 lukas lukas | E-mail | 20. prosince 2007 v 15:58 | Reagovat

ahoj. Nemate nekdo tuto knihu celou??

byl bych vam za ni rad i v digitalni podobe.

11 Angel of Retribution Angel of Retribution | 21. prosince 2007 v 10:55 | Reagovat

Vždyť to je celé

12 Barča Barča | 1. října 2011 v 20:27 | Reagovat

Idiotské a ubohé. Chtěla bych znát toho  člověka, který byl schopný vyprodukovat takovou blbost.

13 petr petr | 21. listopadu 2011 v 23:06 | Reagovat

blbost

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama